Vyrazili jsme do nově otevřené restaurace, kterou společnými silami otevřeli Jamie Oliver a úspěšný americký šéfkuchař Chris Bianco v Londýně.

Restaurace je snadno dostupná metrem (doporučujeme vystoupit na Tottenham Court Road)‎, ale při jejím hledání je třeba zapojit smysl pro orientaci a řídit se mapami pouze okrajově, protože nedávné přeměny ulic v dané oblasti nejsou plně zachyceny na všech mapách (aspoň ne na té naší) a tak názvy ulic, které vidíte na budovách neodpovídají těm, které jsou v mapách zakreslené. Po chvíli bloudění ovšem všichni restauraci určitě najdete, stejně jako my.

Restaurace má prosklené zdi a tak můžete atmosféru uvnitř v restauraci nasávat už z venku. Po příchodu se nás ujala milá obsluha, která nám nabídla stůl téměř u vchodu, ale vzhledem k tomu, že jsme chtěli vidět kuchařům tak říkajíc přímo pod ruce, nechali jsme se usadit ke stolu u zdi v zadní části restaurace s parádním výhledem jak na kuchaře připravující hlavní chody tak na místo, kde se připravují dezerty. Tyto místa jsou v restauraci prostorově oddělená a u obou z nich je možné sledovat přípravu vašeho jídla od začátku až do konce.

Po prvním prostudování menu jsme měli chuť objednat si z něj úplně vše, ale omezeni kapacitou svého žaludku, jsme jej podrobili podrobnějšímu zkoumání. Menu nabízí předkrmy, jako hlavní jídla pizzy alias placky, saláty, dezerty a domácí zmrzliny – vše vyrobeno ze surovin dodávaných místními farmáři a výrobci, kteří jsou uvedeni na menu.

V nápojové nabídce figurují vína vyráběná v Anglii, anglické pivo či typické anglické míchané drinky. Byli jsme připraveni si objednat a přesně v tu chvíli se u nás také objevila obsluha, která opět potvrdila, že co se týče personálu v Jamieho restauracích, nelze mu nic vytknout. Po krátkém povídání, kdy nás náš obsluhující seznámil s konceptem restaurace se nás jen tak mimochodem zeptal, odkud jsme do restaurace přicestovali. Samozřejmě jsme dvojhlasně hrdě prohlásili, že z České republiky. Ale jaké to bylo pro nás překvapení, když na nás náš obsluhující spustil česky a začal vysvětlovat, že pochází z Austrálie a velká část jeho rodiny žije v Čechách, kde i on strávil nějaký čas a naučil se tam česky. Stále trochu v šoku z toho jak je svět malý, jsme si tedy v Anglii objednali česky.

Jako předkrm jsme vybrali mušle Bloody Mary.

Terinu ze šunky, celeru a ředkviček.

Jako hlavní jídlo jsme zvolili pizzu „old spot“ s pečeným vepřovým masem z ramene, kdoulemi, bramley omáčkou, křupavými vepřovými výpečky a řeřichou.

Pizzu „chilli freak“ s šesti variacemi chilli, drcenými rajčaty, rukolou, mátou a citronem, doprovázené sklenkou tvarohového sýra na utlumení pálivosti chilli.

Dále jsme si objednali salát coleslaw, dle receptury šéfkuchaře.

Jako sladkou tečku nakonec hořký čokoládový mousse „Garrybaldy“ se sušenkou.

Zmrzlinu eton mess.(+ fotka s tvarohovým sýrem, který patřil k pizze „chilli freak“)

I když nám asi nebudete věřit, předkrmy nám na stůl donesla další členka personálu restaurace, která taktéž mluvila česky a sdělila doplňující informace k našemu výběru pokrmů. Takže jak vidíte, cizí jazyk v této restauraci opravdu není zapotřebí a s trochou štěstí narazíte na dva obsluhující, co mluví plynně česky. A teď zpět k jídlu. Předkrmy byly báječné, zejména mušle Bloody Marry – vynikající souhra chutí mušlí a Bloody Marry nás ohromila tak, že jsme se nemohli dočkat dalšího chodu. Pizzy nám na stůl servírovali zanedlouho po předkrmech.

 

Jak nám bylo sděleno, receptura těsta těchto pizz je výsledkem několikaleté tvrdé práce šéfkuchaře Chrise Bianca.

 

Samotný proces výroby těsta i jeho následného zpracování má striktní a jasná pravidla, kdy například těsto na pizzy kyne přesně 18 hodin – ne víc, ne míň. Pizzy se pečou se v pecích vytápěných dřevem při co nejvyšší teplotě a i díky tomu všemu jsou lahodně křehké s báječně křupavou kůrkou. Pizzy tedy byly taky na jedničku – propečené tak akorát a veškerá kombinace surovin se k sobě skvěle hodila. Akorát pizza „chilli freak“ není pro žádná ořezávátka a když píšeme, že pálila, pak opravu pálila. Nicméně, po pomazání pizzy tvarohovým sýrem, který k ní byl servírován, se pálivost chilli stala únosnou a zbytek pizzy tak byl vychutnán bez slz v očích. Po pizzách jsme si vychutnali objednané míchané drinky a nezbývalo než se těšit na dezert. Zmrzlina byla servírovaná v krásném mosazném pohárku ozdobená sušenkou a čokoládový mousse byl podáván v hrníčku. Obojí opět předčilo naše očekávání a spokojeni s naším výběrem a kvalitou objednaného jídla jsme strávili ještě pár příjemných chvil povídáním si s příjemnou obsluhou a šéfkuchařem Chrisem Biancem, který po celou dobu naší návštěvy bedlivě sledoval přípravu jídel a sám se také neváhal zapojit do díla. Je to milý usměvavý chlapík, kterému se jistě podaří z restaurace Union Jaks udělat stejně tak věhlasnou restauraci jako z jeho restaurace Pizzeria Biuanco ve Phoenixu, Arizoně. Zatím k tomu dle našeho názoru má dobře nakročeno.

 

Co se týče interiéru restaurace, ten odpovídá trendům dnešní doby. Restaurace je zařízena velmi jednoduše, působí vzdušně a přitom útulně. V budoucnu má být zprovozněno i spodní patro, které v současné době slouží k zaškolování personálu.

Přejeme Jamiemu i Chrisovi, aby se jim dařilo a vám všem, co jste tuto restauraci ještě nenavštívili, ji vřele doporučujeme.